Pravda je mou nejvyšší hodnotou v životě. Jsem přesvědčená, že je to jediná cesta ke štěstí a ke skutečné svobodě. Už je to dlouho, co jsem se rozhodla žít v naprosté pravdě. Být autentická a sdělovat pravdivě své pocity a potřeby lidem okolo mě tak, aby byly co nejlépe pochopeny.

Dřív jsem tak nežila z jednoho prostého důvodu. Neuměla jsem to. Neměla jsem se to od koho naučit. Nikoho skutečně pravdivého jsem neviděla ani neznala. Uvědomila jsem si, že žiji ve světě plném lží. Lhala jsem sama sobě i druhým…

Často se to dělo nevědomě nebo jsem to ani nepovažovala za lež. A tak se stávalo, že jsem některé věci prostě spolkla, protože se to nehodilo, bylo to trapné, druhému bych tím ublížila…

Moje srdce začalo být stále těžší. Každá nevyslovená křivda, neobjasněná bolest se stala balvanem na mém srdci. Velmi silně jsem cítila, že chci říct vše, co mám na srdci, ale byla jsem zastavována. Jednoho dne jsem řekla DOST!

Uvědomila jsem si, že k tomu být pravdivá potřebuji dostatek odvahy a síly. Nenechat se nikým brzdit. Šla jsem do AKCE a vše, co jsem kdy komu chtěla říct, tak jsem mu řekla.

Došlo k vyjasnění dlouholetých příběhů a domněnek. Nenávist a nepochopení se po objasnění přerodilo v lásku a porozumění. Nebylo to vždy snadné, někdy to hodně bolelo, ale VŽDY TO STÁLO ZA TO. Zbavila jsem se každého balvanu na mém srdci. Přestala jsem mít nepřátele. Začala jsem žít, co cítím. Do mého života přišla obrovská lehkost. Už nikdy si nemusím dávat pozor na pusu

Žij, co cítíš se stalo mým životním mottem, které mě dennodenně drží v pravdě.

Stačí čtyři zdánlivě jednoduché kroky, abychom byli pravdiví a žili svobodně:

1. Být pravdivý sám k sobě …

… je první a nejdůležitější krok na cestě za pravdou.
Pro mě byl zároveň tím nejtěžším a přinesl mi tu největší úlevu.
Konečně jsem si přestala nalhávat nejrůznější věci a začala se řídit svým srdcem, pravdivým životním kompasem.

2. Být pravdivý k druhým …

… a to za každou cenu. I ta milosrdná lež je zkrátka lež, kterou pak v sobě nosíme.
Možná jich nosíme víc, a pak si musíme dávat velký pozor, co před kterými lidmi říkáme. Rozlišujeme ty, kterým lžeme a ty, ke kterým jsme pravdiví.
Proč?
A podle jakého klíče?

3. Být pravdivý k dětem …

… už od jejich narození a vždy.
Je tohle vůbec možné?
Ano, je.
Velkým vzorem je má kamarádka Petra, která svému synovi nikdy nezalhala. Nikdy od ní neslyšel výmluvy typu:

“To pochopíš, až vyrosteš.” nebo “ Na to jsi ještě moc malý.”

Sama jsem v životě podporovala ty známé hry na Ježíška, čerta a podobně. A to obrovské zklamání, když děti zjistily, jaká je pravda, už nechci v životě zažít.

4. Připustit, že pravda se mění …

… stejně, jako se měníme, vyvíjíme a rosteme my.
Vidíme různé situace, věci i lidi z různých úhlů pohledu.
To, co nám dávalo smysl před rokem, nám už možná smysl nedává a za několik let se k tomu možná opět vrátíme. Vše je v pořádku.

K přijetí tohoto faktu mi pomohli Toltékové svým tvrzením:

“Co je pravda dnes, nemusí být pravda zítra, ale může být pravda pozítří.”